JavaScript vládne všem

Varování tento článek může budit velkou kontroverzi. Pokud se v něm mluví o minulosti, přítomnosti a budoucnosti, je tak činěno v kontextu internetových aplikací. Eneterprise (podnikové) aplikace mají vlastní svět s jinými zákonitostmi nicméně bylo by zarážející kdyby se jich níže napsané vůbec nedotklo.

Obrázek se nepodařilo načíst. Ilustrace velkého třesku

Když člověk pracuje s partou lidí, kteří píšou aplikaci v určité technologii, jako se to stalo mě v GoodData, otevře mu to prostor k tomu, aby se dozvěděl plno nových informací a posunul svoje vnímání určité oblasti do širšího kontextu. Od dob kdy jsem psal v JavaScriptu já už uběhlo pěkných pár let. A upřimně už bych ten dnešní kód považoval za jiný jazyk. On ten jazyk ve skutečnosti zůstal v hodně rysech stejný, jenom se posunul způsob jak vypadá architektura klientských aplikací a to mělo pochopitelně za následek, že se začaly používat konstrukce a přístupy, které před tím nebyly potřeba.

Dříve bylo opravdu běžné, že JavaScript sloužil na straně klienta pouze k tomu, aby umožňoval připravit data k odeslání na server případně k manipulaci s UI prvky na stránce. Ta doba skončila ve chvíli, kdy se objevil koncept asynchronního dotazování serveru známý pod názvem AJAX a servery místo komplexních odpovědí začaly poskytovati i ty dílčí. Najednou se architektura aplikací posunula k něčemu co označujeme jako rich client.

Točíme se v kruhu

Se softwarovou architekturou, je to stejné jako s módou, historií, designem či čímkoliv jiným. Točíme se v kruzích, jenom s každou otáčkou maličko chytřejší, dlužno dodat doufejme. Stejně jako jsme utíkali od konceptu tlustých klientů, abychom mimo jiné ušetřili jejich omezené zdroje, se teď k těmhle klientům vracíme, protože zdroje serveru jsou ještě omezenější. Jisté koncepty fungují jinak v prostředí lokální sítě a jinak v prostředí Internetu.

Namísto toho, aby se JavaScript používal na straně klienta jako doplněk, přebírá roli tažného koně. Už to není server, kdo rozhoduje o posunu aplikace z jednoho stavu do druhého, ale je to klient. To sebou samozřejmě nese nároky na to kolik kódu je najednou na klientu. Najednou se i v JavaScriptu hledají způsoby jak psát klientský kód (část aplikační logiky) podle Model-View-Controller vzoru, aby byl kód udržovatelný a nebyla z něj koule špaget. Daleko není doba (možná už nastala), kdy vznikne i v klientských aplikacích silná poptávka po Inversion of Control k řešení problémů těsných vazeb.

Změna architektury klientských aplikací rovněž vedla k velké zátěži prohlížečů, především v oblasti výkonných a paměťově šetrných JavaScript podvozků. Takový V8 engine běhající v Google Chrome je natolik výkonný, že je nad ním postavený nodeJS server kompletně založený na JavaSciptu.

JavaScript jako dominantní jazyk “desktopu”

Obrázek se nepodařilo načíst. Dva zápasníci v zápase

Jestliže se mění architektura aplikací je na místě ptát se proč se tomu děje. Odpověď je ukrytá v tom kam se posouvají naše data a služby, které používáme. Už to není desktop, lokální počítač, ale vzdálený počítač, a desktop respektive prohlížeč je pouze terminál (nevracíme se opět na začátek?). Budeli nějaký jazyk v budoucnosti dominovat desktopu, v našem smyslu chápání místo odkud používáme služby a data, bude to bez pochyby JavaScript jako jazyk platformy (prohlížeče), na které aplikace běží.

Pokud se mě zeptáte, jaký jazyk se učit s výhledem do budoucnosti, odpovím vám bez váhání JavaScript. Samozřejmě i celý ten ekosystém okolo jako je JSON, HTML 5.

A naopak je zbytečné se bavit o tom, který jazyk je budoucností pro server, protože to není vůbec podstatné z pohledu architektury, kterou mají a budou mít internetové aplikace.