Hranice moderního prohlížeč

Ondřej Bojar v článku 
 
 Moderní prohlížeče mezi českými uživateli přináší unikátní statistky používaných prohlížeču během 
 23 pracovních a jedenácti volných dní na přelomu dubna a května tohoto roku, jednalo se celkem
 o 1,68 milionu uživatelů. Statistika vyjadřuje poměr moderních/nemoderních prohlížečů v závislostech
 na operačním systému, typu stanice a typu připojeni.

Jedná se o velice zajímavá data ovšem s malým háčkem. Jak lze rozdělit prohlížeče na moderní a nemoderní?
 Kde leží ona hranice podle které můžeme určit vyspělost prohlížeče, jakými standardy a normami to určit?
 Bohužel tyto základní otázky posouvají závěry vyvozené s článku do jiné roviny. Pořád se střetávají ony dva zásadní pohledy na web, aplikační a informační.

Z hlediska webu informačního, poskytujícího informace bychom mohli považovat za moderní prohlížeč již Internet Explorer 5.01. 
 Musíme si uvědomit, že již tento prohlížeč umožňuje oddělení visuální 
 prezentace informace od informace vlastní, jinými slovy jeho podpora CSS
 a klientského skriptování je pro informační web naprosto postačující.

Z hlediska pohledu webu aplikačního bychom ovšem nemohli, zde jsem v hlavním rozporu
 s autorem článku, označit žádný prohlížeč z rodiny Internet Explorer 
 za moderní. Míra podpory a dodržování standardů nezbytných pro webovské 
 aplikace(řešení B2C) je v ostrém kontrastu proti prohlížečům postaveným např.
 na jádru Gecko. Dokonce si dovolím vyslovit tvrzení, že Mozilla 1.0 byla z technologického hlediska minimálně o půl generace vpředu oproti Internet Exploreru 6.0. V současnosti se propast stále prohlubuje, což je určeno ukončením vývoje standalone verze tohoto prohlížeče.

Pokud bychom si chtěli odpovědět na původní otázku, jak rozdělit prohlížeče na
 moderní a nemoderní, museli bychom definovat základní kritérium podle kterého
 bychom posuzovali. Pokud to neuděláme, vznikne pouze subjektivní názor na pomyslnou
 hranici technologické vyspělosti, tak jako vznikl názor v tomto článku.