jOpenSpace 2017

Kdo si ještě pamatuje jOpenSpace 2008 kdy jsme blahé paměti řešili jestli cloudový přístup vyhraje Google se svým superpočítačem (tenkrát jsme možná nevědeli, že tomu říká Borg) a nebo AWS se svými virtuálkami? Spíše jsme plácali a dělali chytré před chatou Jizerka. Pro mě je jOpenSpace navždy spojená právě s tímhle zážitkem. Nikdo o cloudu tenkrát prakticky nic nevěděl, ale většina z nás o něm mluvila. Já si tak od jOpenSpace každý rok — pokud se tedy zrovna účastním — slibuji, že se tam dozvím něco převratného a zažiji něco netušeného. Teď zrovna nemyslím legendární pitky, ze kterých se mi mlhavě vybavují plovoucí brambůrky na hladině vířivky v Žďákově lhotě.

Letošní přednášky za mě shrnul můj spolunocležník Luboš ‘Banter’ Račanský. jOpenSpace je speciální a letos se mi to opět potvrdilo. Vyvolal jsem trochu kontroverze ohledně Kotlinu, k tomu se ještě dostanu, ale hlavně jsem natrefil na několik zajímavých věcí. Teda natrefil, spíše mě to trklo až když jsme kluky poslouchal viz Gradle, pomocí kterého bychom mohli optimalizovat buildy v případě monorepo přístupu. Nebo pětiminutové intro Feršova startupu dativery.com.

Chudák Leoš Přikryl to ode mě schytal za Kotlin. Nejdříve jsem torpédoval jeho prezentaci kdy na jednom slajdu porovnával Javu a Kotlin a potom jsem se ještě o Kotlin otřel ve svém představení. Prapůvodem toho všeho byl Lukáš Křečan se svoji paralelou o krouhačích zelí, na které vysvětloval theory of constraints.

Zkusím to převyprávět: pracujete jako krouhač zelí v bistru pro hipstery v Karlině, které dělá jedno jídlo a to knedlo zelo vepřo. Děláte jak nejlépe umíte svojí práci, tedy krouháte zelí. Nicméně vaše práce je k ničemu, protože ty co dělají knedlíky nestíhají. Takže vaše bistro prodá chabých pár porcí přestože vy si můžete ustrouhat prsty do krve.

Přícházím na pódium já a nechávám ctěné geekovské publikum plné samých programátorů vybrat téma svého desetiminutového představení. Výběr padne na téma Proč jsem přestal programovat a nelituji s podtitulem lead or follow. Mimochodem doporučuji skvělý článek Scotta Berkuna You have to lead or follow. Samozřejmě se nabízí, abych navázal na Křečákovo vystoupení a vysvětluji, že jsem nechtěl býti krouhačem, který si optimalizuje své kruhadlo a drátěné rukavice, když produkt stojí za starou bačkoru. K čemu kupy zelí, když si knedlo zelo vepřo nikdo nekoupí. Navázal jsem tezí o tom, že jsem příliš stár, abych dělal svojí stopadesátou třetí implementaci data access vrstvy. A že až se tu sejdeme za deset let, po programátorech toho věku (50) už neštěkne ani pes. Poslední ránu raněným programátorským egům jsem zasadil zmínkou o tom, že mi v tomhle kontextu přijde směšné bavit se o Kotlinu, který je nota bene šest nebo kolik let starý. Prostě zapomeňte na dokonalá krouhadla zelí pokud chcete něco změnit, je to jenom jeden střípek a mnohdy ten nejméně podstatný viz můj článek Proč je technologie nedůležitá aneb zkreslení technické duše. To všechno jsem podal stylem osmnáctiletého floutka, který vám právě ošukal dceru, otevřel si vašeho posledního lahváče a teď se vám směje do ksichtu. Bohužel jediný kdo se smál pod lavici byl Jiri Fabian ☢. Nevím tedy úplně přesně jestli mě, publiku a nebo ho těšil vývoj kurzu Bitcoinu.

Kontroverze, kterou můj příspěvek vyvolal, stála za to, protože jenom chciplý ryby plavou s proudem. Já si poslechnul pár přednášek, moc se mi líbila ta Novoje inspirovaná Wait but Why o Neura­linku Elona Muska a zabodoval i Satai s doporučenou literaturou. No a potom byl čas na tradiční běžecký výběh. Beželi jsme společně s Banterem a Novojem a řešili knihy, historii, vojenství, sport. Hodinka běhu uběhla velice rychle, krátká sprcha a servírovala se večeře.

Abych to zkrátil, pivo a panáky lítaly, Petr Jůza se mi vysmál ohledně ironmanových ambicí — když mi mezi řečí oznámil, že bez přípravy odjel Ironmana pod dvanáct hodin — a pak jsme se s Filemonem vsadili o jeden Bitcoin. Sázka je někde na Youtube a zní, že za pět let nebude mít Bitcoin vůbec žádnou cenu (jsem tvrdil já). Uvidíme. Vyhlášení uděláme na jOpenSpace 2022. Tak se tam třeba potkáme, protože to jako vždy bude stát za to.

Ještě bych rád poděkoval Novojovi a Zdendovi Henkovi za naprosto skvělou organizaci celé události a samozřejmě sponzorům, kteří na tuhle (ne)konferenci přispěli.