Tunelujeme přes HTTP proxy

Trocha plků na začátek určitě nikoho nezabije — tak tedy: po skončení civilky na Pedagogické fakultě, která byla připojena optikou téměř až k mé 10/100Mbit síťovce, jsem se vrátil do nejmenované firmy. Jako závislý na Internetu jsem překousl tu skutečnost, že ve firmě mám pouze omezený přístup na Internet a to přes protokol HTTP a to pouze na některé servery/porty. Respektive — máme zde dvě http proxy — první je s autentifikací a hlídá se zde data/čas. Druhá je pro všechny volná, ale jsou zde pouze vybrané servery (domény) na které je možno přistupovat. Seznam serverů se dá měnit, ale je omezen cca na 100 domén. Situace mizerná pro člověka zvyklého na irc/icq/ssh… Jal jsem se tedy tunelovat spojení směrem ven. Jako správný tunelář jsem nechal na free proxy přidat jednu doménu, na které má kamarád počítač (a ten je samozřejmně bez omezení připojen k Internetu). Idea byla asi taková: tunelovat přes HTTP požadavky až k počítači připojenému k Internetu a zpět. Data mezi mým počítačem v intranetu putují přes protokol HTTP na “volný” proxy server a dále v nezměněné podobě k počítači v Internetu, který je dále zpracuje a něco udělá… A tím se dostáváme do fáze realizace.

Výborným pomocníkem mi byl program napsaný v Jave jménem “Socks via http”, který funguje tak, že u klienta (počítač v intranetu) je vytvořena socks proxy, data se tunelují přes http k serveru (počítač v Internetu se serverovou částí tohoto programu) a zpět. Samozřejmně, že jsem zkoušel i jiné programy, ale osvědčil se pouze výše uvedený (vyplinulo to z restrikcí http proxy, která měla defaultně nastaven port 80 a jiný neakceptovala — při manuálním zadání portu 80 do url mi byl vrácen kód 403 — takže většina programů na této chybě vyhořela). Kamarád nahodil serverovou část (vůbec nebyl vesel z toho, že kvůli prográmku cca 30KB velkému musí tahat i JRE) na vyšším portu a tuneloval moje požadavky pomocí iptables z portu 80 — takže jeho web server běžel pro zbytek světa stále jako by se nic nestalo. Tak tedy začal jsem tunelovat — program zahlásil “checking version — OK” a já byl v suchu :). První co jsem vyzkoušel bylo IRC — všechno běhalo nádherně rychle. Rozběhal jsem si ICQ, web (takže mě už netrápilo žádné omezování) a dokonce i SSH. To byl asi muj nejšťastnější den ve firmě…

Tady příběh končí a koho nudil, tak ani nemusí číst dál — následují jen špatné zprávy :].

A teď ta špatná zpráva — asi po týdnu surfování si admin proxy serveru všiml, že na jeden “server” je nezvykle moc requestů a tak se rozhodl konat — dnes je moje ip v blacklistu a na tunelování můžu na nějakou dobu zapomenout. Nejsem žádné ořezávátko, takže změnit ip není problém, ale to situaci nevyřeší. Situaci by vyřešil hack dané proxy :), ale AIX není mým oblíbencem… surfuji tedy přes proxy (další javovský program — jde pouze o forward portu na jinou ip/port), která je na jiném počítači (ten není v blacklistu :) ) a tudíž jsem v “suchu”. Ještě mě napadlo sniffnout hesla uživatelů, kteří se hlási na proxy s autentizací — věřte mi — funguje to, ale dřív nebo později se to proflákne…

Smutné na tom všem je, že jsme společnost s “moc moc” zaměstnanci a jsou zde restrikce u něčeho tak svobodného jako je Internet. Dnes jsem se bavil s adminem z i.cz — řekl, že u nich je Internet pro všechny neomezený. No vida.. někde to jde a jinde zase….