Czechman 2018 post mortem
Mám za sebou start na Czechmanu (1/2 ironman, 1,9km pavání, 90km kolo, 21km běh). Loňský rok jsem na stejné trati dosáhl času 5:46 a pro letošek byl jednoznačný cíl zlepšit se a ideálně atakovat hranici 5 hodin.
V přípravě jsme s Honzou Falgem změnili několik věcí. Loni jsem měl opravdu slabé kolo, proto jsem letos zařadil soustředění na Mallorce a zároveň jsem začal používat wattmeter, kdy intenzita tréninku nebyla určená pocitem či tepovou frekvencí, ale výkonem. Tomu předcházel FTP test na určení maximálního udržitelného výkonu, ze kterého se vychází nejenom při tréninku, ale i při závodě.
Podle dat v TrainingPeaks jsem měl přibližně o 30% větší aktuální výkonnost oproti loňskému roku (year over year) ke dni závodu. Na Pražském půlmaratonu jsem si zaběhl osobní rekord 1:24:56 a čísla z bazénu ukazovala, že bych mohl plavat tempo 1:50 na 100m. Týden před závodem jsem si vyzkoušel na Zátavském triatlonu (750m, 20km, 5km) formu a vše vypadalo skvěle.
V posledním týdnu přípravy jsem zřejmě udělal několik chyb. Všechno začalo naprosto nevinným vybitím wattmetru. Začal jsem přemýšlet co by se stalo, kdyby se mi rozbil během závodu. První předzvěst problémů. Dale jsem se dostal k otázce, na kolik wattů pojedu cyklistiku, abych byl schopný dobře zaběhnout. Z nějakého prazvláštního důvodu jsem si vsugeroval, že moje FTP je 268w (ve skutečnosti je to 95% tj. 255w). Chtěl jsem jet na 80% FTP což by měla být bezpečná hranice.
Samozřejmě, že v tom týdnu jsme se děsně hecovali — na to já jsem chytlavý — a já se rozhodl zariskovat a vsadit všechno na jednu kartu. Všechny cyklistické tréninky jsem jezdil na silničním kole, ale pro závod jsem šáhl po časovkovém speciálu, přestože mě od toho Honza zrazoval. Nikdy nezkoušej v závodě nic co nemáš vyzkoušené v tréninku. Hlava, prostě jsem měl pocit, že bez něj to nezvládnu.
Kolo jsem si vyzvedl ve čtvrtek (závod byl v sobotu) a začalo horečné nastavování, výměna sedla, posed atd. Nejdříve jsem na trenažeru nebyl schopen jet vůbec závodní watty, prostě to dávalo méně za větší úsilí. V pátek ráno jsem to byl projet na silnici a pořád to nesedělo, ale pocit z kola byl výborný.
Při posledním dobíjení hodinek v pátek kolem 23h jsem zjistil, že je k dispozici nový firmware. Šup tam s ním, vždyť co by se mohlo stát, Suunto to má jistě vychytané. Při té příležitosti jsem si nastavil závodní displej pro cyklistiku, abych sledoval pouze a jenom watty a kadenci šlapání. Hlavně žádná rychlost ani čas, aby mě to nerozhodilo během závodu. Při montování držáku pro láhev na pití mě napadlo, jestli vůbec potřebuji držáky dva. Díky Google jsem zjistil, jak je to s aerodynamickým odporem (dělá to asi 30s na 40km) kam ten držák upevnit. Samozřejmě jsem si poctivě prohlédl videa z aerodynamického tunelu a rozhodl jsem se, že pojedu pouze a jenom na jednu lahev. Protože občerstvovací stanice budou časté, tak proč bych sebou tahal zbytečnou zátěž. Podle předpovědi na Windy mělo stejně být oblačno s lehkým deštíkem. Údaji o větru jsem nevěnoval pozornost.
Abych to shrnul, cyklistiku jsem rozjížděl na kole, na kterém jsem ujel 2h (z toho 1h na trenažeru) a dále s hodinkami upgradnutými na posledni firmware a nastavením hodnot, na které jsem nikdy nejezdil. Na občerstvení jsem měl jednu lahev
Odbočka k hodinkám, wattům a moji posedlosti tám: Při tréninku na trenažeru sleduji watty, kadenci a čas. Venku přidávám i rychlost. 2/3 tréninku na kole jezdím na trenažeru, prakticky všechno až do 1,5h. Výhoda je v tom, že můžete jet přesně podle naplánovaného výkonu. Delší tréninky 3h a více jezdím venku, ale tam je dodržování výkonu dost problematické díky různému profilu trasy, kterou zrovna jedete.
Netrpím extrémně trémou, ale asi třikrát se mi ve snu zdálo, že nestihnu start. Byla to taková černá můra, která mi jednou za čas přeletěla snem. Sobotní hektika s příjezdem do místa závodu, dítě, manželka, půjčené kolo, registrace, depo atd. Nestačil jsem se pořádně rozcvičit ani rozplavat.
Plavání, moje nejslabší disciplína. Cíl byl plavat mezi 35m (spokojenost) a 38m (ok). Z vody jsem vylézal po 40m. Opět jsem neplaval ideální kurz. První disciplína na hovno vždycky člověka trochu rozhodí. Na řadu přišlo kolo. Hned od výjezdu to šlapalo, předjel jsem snad 50 lidí a lebedil jsem si, jaké dobré rozhodnutí jsem udělal. Jenom ty watty pořád neseděly, jel jsem méně. Nijak jsem to neřešil, protože zbytek závodníků vedle mě spíše stál. Asi na desátém kilometru se mi restartovaly hodinky! V tu chvíli jsem přišel o veškerá data, hlavně kolik času již uběhlo od startu závodu (samozřejmě jsem se mohl podívat na to kolik je hodin, startovalo s v pravé poledne, ale to mě nenapadlo).
Po první občerstvovací stanici (byla po 30km) jsem zhltl tu jednu láhev a měl před sebou dalších 30km bez pití. Sluníčko pražilo jak na Sahaře a já začal litovat, že jsem se někdy pouštěl do zkoumání aerodynamického odporu. Chvilku jsem uvažoval, že řeknu nějakému závodníkovi o bidon. Školácká chyba, naštěstí jsem si na další občerstvovací stanici vzal lahve dvě a jednu do sebe hned obrátil. Krize byly zažehnána. Windy je skvělý server na předpověď větru, často to používám během kajtování, ale tentokrát jsem větru nevěnoval pozornost. Foukalo dost. Svysokými ráfky to s člověkem občas někde pěkně házelo. Vítr byl většinou z boku či proti. Neřešil jsem to moc, protože jsem stále někoho předjížděl. Rychlost jsem viděl jenom v jedné vesnici na radaru, který ukázal 35 km/h. Pocitově jsem si myslel, že jedu na 2:35. V cíli hodinky ukazovaly 2:37 za cyklistiku. Navíc mám nižší watty, tedy více sil na běh. Panečku to si nechám líbit!
Rychlé depo a vybíhám na trať. Poprvé kontroluji čas, 15:51. Moment, tady něco nesedí. Když jsem plaval za 40m, jel kolo za 2:37, jak to, že jsem na trati skoro čtyři hodiny. První kilometr běhu mi to hlava nebere. Pak mi to dojde. Sakra, restartovaly se ty hodinky. Čas z kola nebyl 2:37, ale 2:54. Ledová sprcha. Vysněný čas 5 hodin byl v tahu, poběžím o čest. Taktika pro běh zněla rozběhnout to pomaleji a pak zrychlovat až na 4:22. Běžím tempo 5:00 s tím, že mě trochu píchá a nemůžu se nadechnout. Jsem v klidu, počítám s tím, že to rozbalím až po prvních pár kilometrech.
No a nerozbalil jsem to. Nešla hlava, nešly nohy. Během jsem se protrápil, doslova protrápil, v čase 1:46. Tohle měla být moje prvotřídní disciplína a místo toho jsem běžel naprosto zoufale. V cílové rovince zatluče hřebíček do mojí rakve frajer, který mě porazí o prsa korejské ženy. Jsem totálně grogy, úplně vyšťavenej. Cílový čas 5:28 je zlepšení o 18m proti loňsku, ale stále 28 minut za osobním cílem.
Mimochodem náročnost letošního ročníku dokládá fakt, že do cíle nedorazilo 10% startujících — buďto je dostalo tropické počasí, technické problémy nebo přepálené kolo. Jak by řekl Jarda Jágr: je to sport.
Chyby
Chyba, ze které se nepoučíš zůstává chybou, zbytek jsou zkušenosti.
- Časovkářský speciál, který jsem neměl vyzkoušený.
- Upgrade firmware hodinek těsně před závodem.
- Špatné nastavení displeje. To je s otazníkem, říkám si jestli mě to nakonec nezachránilo od výbuchu při běhu.
- Jel jsem méně wattu než jsem chtěl a stejně jsem nebyl schopen zaběhnout (podle dat to na tepovce nevypadalo tak zle jako na wattech).
- Špatný kurz při plavání. Je potřeba více plavat na otevřené vodě.
- Řešení blbostí viz aerodynamický odpor a jeden držák na pití, díky kterému jsem málem dojel na dehydrataci (mimochodem to mohl být zdroj toho píchání při běhu).
- Podcenění předzávodní hektiky a s tím spojený stres včetně rozcvičky, která nebyla.
- Nekoukat na závodníky a nekochat se pocitem z jízdy. Sledovat nějaký další absolutní indikátor (rychlost, čas)