Z nouze ctnost, startup Izrael

Dneska bych věnoval pár slov státu Izrael. Proč právě Izrael? Historie státu Izrael je fascinujícím příběhem již od jeho vyhlášení 14. května 1948 a možná dávno před ním. Je to příběh boje za svobodu malého státu nejenom do počtu obyvatel, ale i velikosti území. Státu, který byl leckdy ponechán na holičkách, ale zároveň tvořen společností lidí, která si na základě historické zkušenosti v podobě pogromů a Holokaustu, byla vědoma, že ji nikdo jiný nepomůže. Rovnou předesílám, že nechám stranou složitost celého palestinsko-izraelského problému, kdo má pravdu, kdo je zlý, hodný a ošklivý, to není cílem tohoto článku. Rád bych se věnoval tomu v čem mi Izrael připadá jako ideální startup. K tomuto zamyšlení mě dovedlo dočtení knihy Zázračné zbraně — Jak se Izrael stal vyspělou vojenskou supervelmocí.

Proč právě této knize? Přestože by se mohlo zdát, že půjde čistě o vojenské téma, opak je pravdou. Izrael je totiž nejlepší ukázkou startup přístupu. Zbraně a bitvy, které svedl, svádí a bohužel zřejmě v dohledné budoucnosti svádět bude na Blízkém východě, demonstrují něco co se ve světě andělských investorů a startupů nazývá disruptive innovation.

In business theory, a disruptive innovation is an innovation that creates a new market and value network and eventually disrupts an existing market and value network, displacing established market-leading firms, products, and alliances.

Populace Izraele čítá 8,7 milionů obyvatel (v roce 2017). Zakladatel a první premiér tohoto státu David Ben Gurion popsal problém, který se tenhle “startup” snaží vyřešit, dost výstižně.

Máme pozoruhodný vojenský problém. Máme mnoho nepřátel a je nás málo.

Vyřešit tento problém by nebylo možné bez inovací. Vlastní jaderný vývoj, kosmický program včetně vypouštění družic, bezpilotní letouny, protiraketový štít — ten mimochodem nedokázaly ve stejném poměru cena/výkon vyvinout ani USA — abychom jmenovali některé z oblastí. V některých odvětvích např. počítačové bezpečnosti nebo v oblasti bezpilotních letounů, se díky tomu stal leaderem trhu.

Recept, klíčové faktory a efekt jejich posilování

Stín gilotiny tříbí myšlení.

Tím asi nejdůležitějším faktorem je samotné přežití státu jako takového. Od jeho vyhlášení a boje o nezávislost, přes Suezskou krizi a válku o Sinajský poloostrov, Šestidenní válku, Jomkipurskou válku a první a druhou libanonskou válkou. Od poloviny 20. století nenajdete desetiletí, během kterého by Izrael neválčil. Během prvních 30 let existence svedl líté bitvy o přežití proti obrovské přesile. Inovace, které vznikaly, nepatřily do šuplíku, ale našly praktické upotřebení.

Branná povinnost v Izraeli nerozlišuje nejenom společenské vrstvy (na rozdíl od USA, kde je většina rekrutů z chudších oblastí a bez vyhlídky ne lepší vzdělání), ale dokonce ani pohlaví. Ženy rukují na dva roky a muži na roky tři. Tím ovšem jejich veojenské povinnosti nekončí. Každý rok se konají cvičení v rozsahu až třech týdnů. Poměr starších důstojníků vůči vojákům je 1:9, v USA 1:5. Kvůli tomu vojáci v mladém věku získávají velké pravomoci a odpovědnost. Zatímco v Evropě i USA se osamostatnění a přijmutí odpovědnosti za vlastní život neustále posouvá, v Izraeli je běžné, že vojáci do 22 let nesou tíhu velitelských povinností a mají odpovědnost za životy svých podřízených.

Mnozí teprve po vojenské službě nastupují na univerzity a dále studují. Díky všelidovým vojenským zkušenostem dochází během studia a později zaměstnání k proplétání teorie s praxí získanou během vojenské služby. Velké množství inovací v armádě pochází právě z vlastních zkušeností a potřeb.

V Izraeli nevzniká společenská hiearchie a nepěstuje jí ani armáda. Není vůbec neobvyklé když vojáci z nižší hodností přicházejí s nápady, které běžně předkládají vyšším velitelským kádrům bez toho aniž by všechno muselo jít po žebříčku subordinace ve stylu já to řeknu svému nadřízenému, ten svému a tak dále až k němu kdo může rozhodnout. Je jim vlastní chucpe, jakási drzost, díky které může poslední vojcl přijít za generálem aniž by to komukoliv přišlo blbé.

Existují kultury, kde je člověk, který neuspěje, osobně potrestán, a to ho pak nutí, aby přemýšlel méně pružně, protože se bojí, že jakákoliv iniciativa ohrozí jeho postavení. Průměrný Izraelec si ale troufne riskovat bez obav z neúspěchu.

Janiv Harel, šéf kybernetické oddělení ministerstva obrany

Jeden z problémů, který musí Izrael řešit — a odpovídá každému novodobému bojovému střetu kde se proplétají civilisté a paravojenské organizace — je přesné zasažení striktně vojenských cílů. V husté zástavbě pásma Gazy, kde se bojovníci Hizbalhu mohou jednoduše vystupovat jako civilisté a nezřídka dochází k využití civilních institucí, jako jsou školy či nemocnice, pro ukrývání zbraní, musí mít každý vojenský zásah přesnost chirurgického zákroku. Izrael sice vyvinul vlastní vesmírný program a vypouští vlastní satelity, ale kontrola snímků a vyhodnocování potenciálních cílů je stále lidskou činností.

V roce 2016 přišel velitel tajné služby Mosad s nápadem na využití autistických mladých lidí za nevládní organizací, které se snaží o jejich začlenění do běžného života. Nakonec došli k tomu, že by je mohli využít k detekování drobných topografických změn, které běžně člověk ignoruje. Posunutý keř, drobná stavební úprava budovy může znamenat, že je tam úkryt zbraní či odpalovací rampa.

Vývoj bezpilotních letounů se stal nutností po stažení ze Sinajského poloostrova a jeho znovuobsazení Egyptem. Izrael si nemohl dovolit mít 24 hodin ve vzduchu letadla, která by hlídkovala v blízkosti egyptské protivzdušné obrany.

Kapitolou samou pro sebe je speciální výcvikový program Talpijot. Řekněme tréninkový program pro nejnadanější z nanadaných. Každý rok je do ní přijato třicet nováčků a délka výcviku 40 měsíců. Kromě absolvování bojového výcviku u elitních výsadkových jednotek je program zakončen obhajobou titulu z fyziky, matematiky nebo informatiky. Absolventi mají získat víceoborové vzdělání a seznámit se s technologickými schopnostmi armády s cílem, aby byli schopni přijít s nekonvenčními řešenímy problémů, na které mohou narazit. Talpijoti stáli například za systémem pro detekcí přeshraničních tunelů nebo anatomické úpravě sedadel bojových vrtulníků. Tahle jednočlená “komanda” stála za inovacemi napříč celým spektrem oblastí.

Ne všechno co Izrael dělá nebo dělal snese přísná morální kritéria. Konflikt s palestynci je komplikovaný a těžko se hledá na čí straně stojí pravda v každém jednotlivém případě. Obzvláště pokud se polovojenské jednotky míchají s obyvatelstvem a navíc toho využívají. Přestože používá Izrael nejmodernější zbraně a vyvinul prakticky nejúčinnější taktiku boje v hustě zalidněných oblastech s maximální možnou tolerancí k civilistům dochází k obětem na životech nevinných. Je rovněž potřeba vidět, že Izrael měl pro dlouhou dobu plnou podporu USA a díky tomu se mohl dostat k technologiím, které akcelerovaly jeho vlastní vývoj. Nic to ovšem nemění na faktu, že dnes je tomu v mnoha oblastech naopak a USA od něj opisují nebo dokonce nakupují technologie či konkrétní zbraně.

Příběh Izraele je fascinující již od jeho vzniku a stojí za to jej studovat, protože nabízí spoustu inspirace.